Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína.
Co sděluje básník svým čtenářům ve své nové sbírce? Například: Nikdy nežij život napůl, opatrně, s bázní, nebudeš mít štěstí, radost jako z krásných básní. Je známo, že Jiří Žáček nechce nikoho poučovat.
Sloník Naučný a Zelené Prasátko vedou rádoby učené diskuze na nejrůznější témata. Krátí si tak čas v dlouhém čekání na Otíka, nežli jim dojde, že jejich Otík je poškolák...Text pohádky pro malé i velké kongeniálně ilustroval Petr Nikl.
Jako by subjekt těchto veršů spočinul v klidu valašské dědiny, a i když je konfrontován s těžkou nemocí, toto zklidnění mu nabízí možnost intimněji vstupovat do krajiny a zakoušet v ní zázrak Božího stvořitelského díla.
Výbor se pokouší tvorbu básníka představit v ucelenější podobě. Víceméně chronologicky řazené básně a písňové texty sledují básníkův vývoj, od parodických textů, slovních hrátek k poezii, v níž postupně převládla meditativní rovina, ...
Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty.
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.
