Sbírka poutavých osobitých esejů o člověku a jeho vlivu na svět od autora bestsellerů Hvězdy nám nepřály, Papírová města a dalších. Antropocén je současný geologický věk.
Novelu Michaela Doubka o rozpolcenosti duše a světa charakterizuje autor doslovu Vladimír Janovic jako mimořádně hlubokou a krásně napsanou knihu. Tektoniku novely charakterizují její tři významové vrstvy:
Na počátku bylo… Ale co pak? A co dnes? Když se člověku dostalo prvních pravidel, jak se má chovat, prakticky okamžitě je začal porušovat. Nakolik je pro nás důležitých deset základních přikázání? Jak se měnila v čase a jak si je lidé vykládali?
Mrazivý esej, v němž autorka ukazuje, jak Rusko na Ukrajině opakuje svůj starý návod – ten, který poprvé použila Kateřina Veliká na Krymu v roce 1783, a znovu – ovšem ve větším a krvavějším měřítku – Sovětský svaz za Stalinovy éry.
Kniha Tomáše Drobíka Do všeho co přichází přináší požehnání pro každou všední noc v roce — a jako bonus i požehnání pro noci víkendové a sváteční. Tyto krátké texty, které čtenáři pomáhají uzavřít den v nadějné perspektivě.
Co české a slovenské osobnosti nezapomínají?
Třetí titul edice Esej Nové besedy je věnován otázce, „co nezapomínáme“. Zabývá se pamětí, a to jak individuální, tak kolektivní, jak historickou, tak aktuální.
Kniha Lubomíra Martínka, má zřetelně bilanční charakter. Autor rozdělil život protagonisty do pěti barevných období: bílého, černého, modrého, červeného a žlutého.
Jedna věta je unikátní projekt, v níž vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která je ukotvena v konkrétním čase. V loňském roce projekt naplnil i básník Jaromír Typlt.
Druhé desetiletí jednadvacátého století, na které volně navázala neštěstí desetiletí následujícího, se při pohledu zpět nejspíš nestane idylickou momentkou v lidských dějinách, jako jsou například šedesátá léta 20. století.
