Kniha německého medievisty Eduarda Mühleho představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Slovanů v dlouhé časové perspektivě od 6. do 15. století.
Kniha se zaobírá historiografickým směrem duchových dějin, jak se rozvíjely zejména v německém prostředí pod názvem Geistesgeschichte a v české historiografii pak jako duchové dějiny koncipované Zdeňkem Kalistou.
V Shapirově nebývale živém líčení můžeme sledovat, co Shakespeare v roce 1599 četl, jaké hry viděl a s kým spolupracoval, stejně tak jako dějinné události, které hýbaly alžbětinskou Anglií.
Reitinger zvolil metodu analytických sond do Vratislavovy domácí a zahraniční politiky, s důrazem na jeho panovnickou moc. V mnoha ohledech je jeho kniha velmi objevná, protože novou optikou nahlíží dobu druhé poloviny 11. století.
Jeruzalém je pro poutníky z celého světa svatým
městem už po dva tisíce let a věřící tří nejvýznamnějších
monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství
a islámu .
Tématem knihy jsou polsko-židovskéh vztahy během druhé světové války i krátce po ní – zabývá se přejímáním židovského majetku Poláky, líčí zoufalou situaci Židů na polských vesnicích, konfrontuje jejich osudy s lidskou chamtivostí a antisemitismem.
Seriózní a erudovaná práce italské historičky a archivářky Tajných vatikánských archivů. Přichází s teorií, že templáři mezi svými střeženými poklady po jistou dobu vlastnili i Kristovo pohřební roucho, známé též jako Turínské plátno.
