Sebastian odjíždí do Itálie, aby našel schovanku Olivii a předal
jí dědictví po Eugénii. Přestože Olivii odjakživa nesnášel,
tíží ho svědomí, že jí zabil matku.
Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen průchody.
Ve světě dávných bohů to vře. Objevil se totiž ztracený mocný artefakt a ta, která jej získala, s ním má velké plány. Ne takové, jaké by měla matka Tereza, spíš takové jako Amin, řezník z Ugandy.
Mladá Ela obdrží po smrti milované babičky Apoleny svazek
starých dopisů. Obsahují milostná vyznání babičky a záhadného Williama, jsou plná keltských a irských mýtů a legend, ale
především odkazují na babiččino dlouho skrývané tajemství.
Tvrz pánů Janovských z Janovic jako by
přitahovala loupeživé rytíře a drsné válečníky. Když posledního z nich Petra Sudu
z Řenče zemské vojsko oblehlo, tvrz
dobylo a vypálilo. Tehdy se vrátila do
rukou Janoviců. Jenže krvavé prokletí
nezmizelo.
Povídky naplněné zlem, trapnostmi i absurditou doby reálného komunismu, který ovlivňoval životy lidí všech generací i sociálních vrstev a nikoho nevynechal. Příběhy z doby, kdy bylo vše šedé nebo rudé, kdy bylo vše malé, i zločiny i hrdinství.
Tato kniha není motivační ani demotivační. Některé příběhy v ní se opravdu staly, jiné se staly částečně a některé se nestaly, ale stát se mohou v budoucnu. Kniha má jediný cíl.