Slam poetry vychovala Tukana z Roberta Netuky, filozofa z pohraničí. Tukan vypěstoval z české slam poetry to, čemu v jednu chvíli aplaudovaly statisíce. Mistr mluveného slova se nyní rozhodl ono slovo zaznamenat.
Vladimír Vokolek je autorem hluboké existenciální osamělosti, zprostředkovávající lidského měřítka zbavený, ve svém úhrnu nepostižitelný poválečný civilizační vývoj.
Zde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím.
Potulný japonský básník Nanao Sakaki (1923–2008), souputník a přítel Garyho Snydera a Allena Ginsberga, představuje nepříliš známou tvář Japonska mimo svou rodnou zemi. Výbor poezie v překladu Jiřího Weina.
Člověk jako zbytek dohořívající mezi jinými zbytky. Jako to, co zůstane, když sám sebe zničí vyčerpáním všech forem života, vytěsňováním smrti, totalitou morálky s plným žaludkem a kultem hygieny.
Vávrové ohnivá
Tu „panenku“ jsem otevírala obezřetně. Básníků, natož básnířek, je tolik. Více než čtenářů jejich básní... vždyť verše nečtou mnohdy ani básníci (vnímající se navzájem jako konkurence) …svět je zlý, že?
To zásadní o světě a o lidech je tu odedávna a s trpělivostí se dá vypozorovat, pokud budeme schopni se na chvíli zastavit a skutečně se začít dívat a poslouchat.
Proč tvořit, snít a vnímat skrze haiku? Haiku jsou jako skvrny světla vrhající do každodennosti okamžiky plné přítomnosti. Chtějí na minimální ploše a s minimálními prostředky vyjádřit maximum.
