Maggie je špionka v důchodu, která teď poklidně žije v přímořském městečku. A zdá se, že zde není jedinou penzistkou se zajímavou minulostí. Když na své příjezdové cestě objeví tělo, tuší, že jde o vzkaz týkající se jistého dávného úkolu.
Princ a jeho kůň mě zapomněli na benzínový pumpě, ale já nebudu sedět v koutě. Je mi pětatřicet a čekám dítě. Sama. Je velký asi jako fazole a už má nehtíčky.
Ruth Wintersová je v důchodu, ovdověla a smířila se s tím, že zbytek života stráví sama ve svém domě na předměstí. Svůj dosavadní život nepovažuje za naplněný, ale teď už je pozdě na to, aby se honila za štěstím...
Svět je zázračné místo. Zvlášť pro ty, kterým ukázal záda. Když vás odtud vykážou na oběžnou dráhu, do limbu nebo rovnou do nebytí, najednou vám ten starý všivý prohnilý svět bude připadat jako to nejúžasnější místo pod sluncem.
„Naproti Dantově soše vylézají každou noc z pekla transky, aby navrátily světu jaro.“ Román
Potvory má podobné účinky jako iniciační rituál, je to strašidelná pohádka, skupinový portrét, provokativní manifest i procházka s průvodcem po zákoutích.
