Sedmasedmdesát dlouhých let, jihoindická Kérala na Malabárském pobřeží a tři generace rodiny, která trpí zvláštním neduhem. V každé generaci nejméně jeden člověk utone – a v Kérale je voda všude.
Mezi Russem Callaghanem a Aurorou Robertsovou přeskočí na univerzitním večírku jiskra a skončí to nocí plnou vášně. Aurora se pak v rozpacích beze slova vytratí přesvědčená, že šlo jen o jednu noc a že už se s Russem neuvidí.
Je Štědrý večer a na pražské hlavní nádraží přijíždí vlakem z Berlína autor této knihy. Kamarádům, se kterými se měl potkat, se nemůže dovolat, a tak se vydá do města sám. Padá sníh, ulice jsou prázdné, zdánlivě nejklidnější den v roce.
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů.
Komorní rodinné drama z pera spisovatelky, která se stala mezinárodní bestselleristkou už před druhou světovou válkou a musela bojovat proti předsudkům spojeným s „ženským psaním“ dávno před Elenou Ferrante.
Když je za zdí suterénu bytového domu v centru Rykjakvíku nalezena lidská kostra, je to pro obyvatele tohoto domu doslova šok. Zdá se, že zde byla před desítkami let zazděna oběť vraždy. Kdo je však obětí? A jaký zločin zde byl spáchán?