Japonsko je vzdálená exotická země opředená mýty a záhadami. Před svou první cestou jsem nic moc nevěděl. Pojmy jako wabi-sabi, kincugi či ikigai jsem měl za kouzelné formulky. Japonci mě však hodně naučili.
Nádherný cestopis, který vás zavane do mrazivých končin, a to nejen autorovým poutavým vyprávěním, ale také jedinečnými fotografiemi, jež na expedicích pořídil.
Praktický cestopis stručně a výstižně popisuje průběh cesty do středoasijského Tádžikistánu, který je plný nádherných horských masívů a nabízí nespočet možností pro horskou turistiku.
Kniha Josefa Fouska Bezstarostné cesty obsahuje autorovy příběhy z tuláckých cest křivoklátským krajem, krásné vzpomínky na kamarády, tuláky, místní rodáky, trampy a chataře v údolní osadě Děče u Staré řeky Berounky.
Krajina a příroda vypadaly na internetu nedotčeně, průzračně, nádherně, mimo veškeré kategorie. Ihned jsem zatoužila ještě jednou, naposledy, překonat sebe sama, své strachy z létání, výšek, z neznámého, ze své kondice a věku – a jet.
Na podzim 1824 se student práv Heinrich Heine vymanil z nezáživného univerzitního provozu v Göttingenu a podnikl pěší putování po středoněmeckém pohoří Harz.
Jet do Afriky a poznat tamní přírodu, to je sen kdejakého kluka. Ne každý ale v sobě později najde sílu na to, aby takový dětský sen skutečně prožil. Tohle je příběh snu, který se opravdu stal. Začíná pod horou Libín a v sedle kola.
„Ano, i jeden polibek může být polibkem smrti. Což je obzvláště tady, ve vroucí Itálii, katastrofa. Emoce a láska se nedají vměstnat jen do žhavých pohledů a slov, cezených přes roušku jako špagety přes sítko...“