Kdo se chce stát psychoterapeutem, musí znát hlubiny ducha lidských bytostí, tedy nevědomí, a to nejen teoreticky, ale hlavně v praxi, protože vůči lidem, kteří trpí, nebudete předvádět své znalosti, budete jim muset konkrétně pomoci.
Někdy možná máme pocit, že o něco v životě přicházíme. Ostatní nám připadají spokojenější, úspěšnější, jejich život vypadá zajímavěji. Jindy se pro něco rozhodneme, ale vzápětí nás napadne, jestli na nás někde nečeká něco lepšího.
Zvláštní křehkost lidských pout, pocit nejistoty, kterou tato nestálost vyvolává, a rozporuplná touha navazovat stále nové vztahy, ale raději nikterak pevné, jsou hlavními tématy této významné knihy Zygmunta Baumana.
Mnoho lidí si sedá každý den po mnoho let k jednomu stolu s člověkem, kterého vlastně neznají, nevědí, co prožívá, neznají jeho vnitřní svět. V takovém vztahu oba cítí prázdnotu a nenaplněnost. Co způsobuje, že se ve vztahu cítíme osamělí?
Řekli jste si někdy: „Co jsem to udělal?“ nebo „Proč jsem své chování neudržela na uzdě?“ Ostatní mohli nad vaším chováním uvažovat a říkat si, co je asi tak na vás špatného.
Reagujete na obtíže hněvem? Možná nejste sami. Hněv může být užitečná emoce, třeba když se něco špatného děje člověku, na kterém nám záleží. Někdy ale může působit destruktivně. A to pak poškodí náš život, vztahy i atmosféru v práci.
