Tento snad nejslavnější román ruské literatury 20. století vyšel poprvé r. 1957 v Itálii, až r. 1988 v SSSR a u nás oficiálně r. 1990. Pasternakovi (1890-1960) byla r. 1958 udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout.
Vracíme se na výcvikovou orbitální stanici, na které Mezinárodní flotila vychovává z nejnadanějších dětí budoucí velitele do války proti mimozemským agresorům.
...Nepřátelé byli vyhlazeni, Bitevní škola zrušena. Děti se vracejí domů, ke svým rodinám, rozptýleným po celé Zemi. Až na Endera… Jakmile nebezpečí pominulo, Země se opět stává bitevním polem.
Ani ne tak memoáry, jako spíše vzpomínání starého přítele, s kterým sedíte nad sklenkou sherry u krbu a on vám vypráví příběhy ze svého předlouhého života.
Vzpomínky Alžběty Sommerové Lefkovitsové zachycují poslední válečné roky 1944-1945, v nichž byla autorka se svými nejbližšími stižena rasovou persekucí kvůli svému židovskému původu.
Při lovu humrů objeví místní rybáři v moři u městečka Fjällbacka tělo malé Sáry, dcery Eričiny přítelkyně Charlotty, která se sem přestěhovala teprve před několika měsíci.
