Ludvík Krejčí byl jedním z nejúspěšnějších legionářských velitelů; jeho jméno však zůstává spojeno především s přípravou obrany ČSR proti rozpínavosti nacistického Německa, která vyvrcholila na podzim 1938 úspěšně provedenou mobilizací.
Kniha analyzuje dramatické momenty z novodobých československých a středoevropských dějin, jež se odehrály v předvečer druhé světové války a na prahu války studené.
Většina lidí si práci tajných služeb představuje jako velice romantickou činnost, plnou odvážných činů a dobrodružství. Vlastní realita je však mnohem prozaičtější a všednější.
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
Námětem této knihy je bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde padnul.
Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.