Jedna z nejvlivnějších knih věnovaných dějinám první světové války. Autor se v ní zamýšlí nad sociokulturními aspekty Velké války, jež podle jeho názoru vedly ke zrození nového moderního světa.
Vila ve Wannsee na předměstí Berlína, 20. ledna 1942. Patnáct vysokých představitelů Třetí říše se zde na popud Reinharda Heydricha sešlo, aby prakticky naplánovalo „konečné řešení židovské otázky“.
Ludvík Krejčí byl jedním z nejúspěšnějších legionářských velitelů; jeho jméno však zůstává spojeno především s přípravou obrany ČSR proti rozpínavosti nacistického Německa, která vyvrcholila na podzim 1938 úspěšně provedenou mobilizací.
Kniha analyzuje dramatické momenty z novodobých československých a středoevropských dějin, jež se odehrály v předvečer druhé světové války a na prahu války studené.
Většina lidí si práci tajných služeb představuje jako velice romantickou činnost, plnou odvážných činů a dobrodružství. Vlastní realita je však mnohem prozaičtější a všednější.
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
Námětem této knihy je bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde padnul.
Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.
