Toto je básnická kniha, která se dobírá podstaty prostřednictvím prožitých textů a zároveň propracovaným jazykovým systémem, který nás vede k tomu, že chceme jednotlivé texty a pasáže pročítat znovu, aniž bychom ztratili vědomí
V tvorbě Miroslava Salavy se snad nenajde jediná báseň, která by nekončila zmařenou pointou — ve smyslu zmar, marnost, beznaděj, nicota. Není to ovšem žádná dekadentní póza, natož pak samoúčelné veršování.
Římský deník spolu s Římskými sonety je holdem Římu, městu, které Vjačeslav Ivanov (1866–1949) považoval za svůj druhý domov. Martin C. Putna Ivanovovy básně doprovodil komentáři, ukázkami vzpomínek Ivanovovy dcery Lidije a doslovem.
Sbírka napsaná uprostřed neklidné Evropy vyhlížející klimatickou katastrofu. Autorka v ní čelí pandemii, mateřství, očekávání společnosti i sobě samé. Píše o vlasech, kamenech, prsou a matkách. Píše o těle, protože to jediné vlastní.
Sbírka Vrstva je výběrem z dosavadní tvorby Terezy Horváthové (1996) a ačkoli básně nejsou řazeny v časové posloupnosti, pozorný čtenář si může všimnout určitého rozpětí mezi texty jednoznačně inspirovanými surrealismem až po básně sevřené, ...
Jsou různé knížky poezie… A jeden svébytný druh existence vykazují knížky plné nenechavých textů, knihy, co
bací, svůdné a vrnivé! Cucat vnitřní mňau žije právě tak.
Jedinečná knížka básní pro děti s nápaditými ilustracemi, ve které se prolíná čeština a slovenština, svět lidí a přírody. Umožňuje dětem porozumět řeči přátel blízkého národa, řeči přírody a jejích tvorů a řeči poezie.
Chleba dní je rytmická poezie, částečně psaná volným veršem, částečně rýmovaná. Odráží fascinaci životem a vším, co k němu patří – lidé, člověk sám, láska, plynutí
a cykličnost času, úzkost, Bůh a smrt. Přesto to není poezie smrtelně vážná.
V textu rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, ...
Slovní ohňostroj v neopakovatelném podání ostravského baviče.
Jiskření významů, slovní hříčky a kotrmelce – to všechno zasazené do každodenního života i výjimečných, nejednou absurdních příhod.
Maso se stává slovem je strhující básnická sbírka Miloše Doležala.Jeho básně-dokumenty jsou nevybíravým svědectvím, v němž drsná až na kost odřená slova bez metafor staví do kontrastu s životem, vírou a bolestí.
Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).
Nejezděte na vesnici za babičkou, raději tam rovnou vyrůstejte, dokud si nezačnete všímat, kde to vlastně jste. Je tohle dospělost, ptá se trávy ve stráni mladý muž s kosou. Ano, odpovídá mu stráň.
A je opravdu načase, aby Teillierova místy narkoticky omamná, místy surově upřímná a za všech okolností hluboce prožitá poezie začala existovat i v češtině.
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.
