Životopisný román, který stejně jako autorova ostatní díla začal vznikat ve druhé polovině 60. let na základě autorových předválečných a válečných deníků.
Publikace je věnována osudům příslušníků československé zahraniční armády na Západě, kteří byli zároveň absolventy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Válečné i poválečné osudy těchto mužů nelze žádným způsobem zobecnit - každý je jiný.
Studie přibližuje ohlasy české meziválečné politické scény na nástup Adolfa Hitlera k moci a jeho první kroky v úřadě; zahrnuje období od ledna 1933 do srpna 1934.
Kniha byla napsána proto, že před českou veřejností je trvale zamlčována pravda o německé okupaci a genocidě českého národa, se kterou Němci začali zcela plánovitě již ve válce. V případě jejich vítězství měl být český národ vyvražděn.
Autentické svědectví někdejšího člena židovského sonderkommanda v Osvětimi – jednoho z mála těch, kteří osvětimské peklo přežili, a jediného, kdo podal ucelenou pravdivou výpověď o smrticí mašinérii, které musel sloužit.
Kniha přibližuje osudy desítek sochařů a jejich prací z doby národního socialismu, této zvláštní éry dějin, kdy se nietzschovský ideál Nadčlověka vtělil do hmoty a umění se stalo integrální součástí budování státu.
Jde o příběh chlapce, jeho příbuzných a lidí, s nimiž přicházel do styku, v průběhu stupňujících se protižidovských opatření z roku 1942, kdy docházelo k „urychlenému odbavení“ Židů.