Kniha Samota uprostřed davu. Charles Baudelaire a české umění vychází k básníkovu dvoustému výročí narození. V širokém záběru se věnuje se propojení Baudelairaa a jeho díla s českým uměním 20. a 21. století na pozadí důležitých baudelairovských témat
J. W. Goethe, obecně známý hlavně jako autor Fausta, byl nejenom dramatik, ale i básník, romanopisec, přírodovědec a rovněž politik – poradce tehdejší vrchnosti. Jeho autobiografie proto daleko přesahuje hranice životopisného textu.
Neobvyklý název knihy odkazuje jednak k negativním sebedefinicím, které jsou pro Ivana Vyskočila charakteristické (Nedivadlo, Nehraje se), ale zároveň napovídá, že se tu o Vyskočilových fabulích píše v souvislostech s příběhy jiných vypravěčů.
Třináct dopisů, které získalo Muzeum Jane Austenové, nám dává nahlédnout do soukromého i pracovního života této slavné a oblíbené anglické spisovatelky v letech 1801 až 1817.
Kniha přináší historicky cenné příspěvky k poznání umělecké atmosféry pozdního romantismu a české secese na přelomu 19. a 20. století a jejich souvislost s národní kulturou, jak ji vnímal autor pohledem spisovatele-dramatika a advokáta.
Váchalův Krvavý román není jen legrace a mystifikace, alébrž veleprecisně komponované dílo, otvírájící téměř každým slovem, každou narážkou a každou zdánlivou chybou dvéře do nesčetných komnat, sálův a pokojíků.
Kniha zachycuje Nabokovův život v rozpětí let 1903 až 1940, počínaje šťastným dětstvím v Rusku a konče emigrantským životem v Paříži
a Berlíně. Vyšla původně anglicky a autor sám ji přeložil do rodné ruštiny.
Kniha přináší první důkladnou a všestranně zaměřenou interpretaci díla a myšlení Ria Preisnera (1925–2007), českého konzervativního myslitele, filozofa, básníka, teatrologa, germanisty a překladatele.
Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů.
Jiří Mika ve své knize ukazuje, že pro Kolářův umělecký vývoj nebylo Kladno určující jen jako kulisa či příležitost nahlédnout (a okusit) strasti dělnického života, ale také jako místo, v němž se aktivně zapojil do společenského a kulturního dění.
