První novodobá publikace souhrnně se zabývající klasicismem ve výtvarném umění. Definuje ho jako pojem a vysvětluje jeho významy od antiky do 20. století.
Monografie o Pavlu Brázdovi mapuje práci tohoto v ústraní tvořícího umělce, jehož dílo se dostalo do povědomí kulturní veřejnosti teprve po Sametové revoluci a do stálé expozice moderního umění NG v Praze až v roce 2000.
Kniha přibližuje historii, poetiku a prostřednictvím rozhovorů a vzpomínek také jednotlivé členy skupiny UB12, do níž patřili významní představitelé českého poválečného umění (V. Boštík, J. John, St. Kolíbal, A. Šimotová a další).
Obrazy slavných osobností (olej na plátně) malíře, hudebníka a spisovatele Vlastimila Třešňáka. Doprovázejí texty jsou torza převzatá ze zahajovací řeči profesora Waltera Kirchnera, pronesené při vernisáži výstavy těchto obrazů.
Osobnost olomouckého malíře Antonína Martina Lublinského je dnes již definitivně spojena s počátky barokní výtvarné kultury na Moravě. Tato práce je pokusem o rekonstrukci životního příběhu umělce.
Problém plastičnosti autor sleduje v dílech amerických minimalistických sochařů, George Segala, Zdeňka Palcra, Miloslava Chlupáče, Karla Nepraše či Stanislava Podhrázského.
Alexander Brandejs byl mecenášem a přítelem předních českých umělců tzv. generace Národního divadla. Adolf Wiesner byl žákem V. Hynaise a jedním ze zakladatelů „Spolku výtvarných umělců Mánes“ a uměleckého měsíčníku české moderny „Volné směry“.
Zpřístupnění sochařského díla Otto Gutfreunda z období expresionismu, kubismu (1911-4 )a poválečného období ze sbírky Jana a Medy Mládkových v Museu Kampa.
Výpravná monografie surrealistického malíře a znalce esoteriky Martina Stejskala, která vyšla u příležitosti jeho 60. narozenin a výstav v několika českých městech.
