Posmrtně vydaná sbírka básní Františka Gellnera pět let po jeho zmizení na haličské frontě. Je složená z básní asi z posledních deseti let, kdy už byl Gellner spíše novinářem než rozervaným básníkem.
Básnická sbírka Jaroslavy Hercíkové, v pořadí již pátá, stvrzuje rčení – v tomto případě symbolické – o dobrém víně a jeho zrání. Uzavírá (doufejme že pouze dočasně) jakousi zatímní pentalogii básnického díla.
Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků.
Dvojjazyčné vydání zpřístupňuje českému čtenáři poprvé francouzsky napsané básnické prózy Masožravé portréty, jež doplňuje autorčin vlastní komentář Une langue plurielle (Pomnožný jazyk), napsaný v roce 1988.
Dvě legendární a těžce dostupné sbírky ze šedesátých let dvacátého století, Utopír a Krysí hnízdo, potkávají v jednom svazku Trhlinu, ale také – a především – útlé Prosvítání, sbírku nových básní.
Po básnické sbírce Loďstvo vyplouvá z temnot (2010) a knize esejí Uvnitř světa (2012) vychází druhá sbírka básní Josefa Hrdličky Kočka v ohni. Sbírka, jejíž texty jsou pozoruhodně propojeny, tvoří celistvou skladbu.
Milé děti, jsou dědečkové, a není jich jistě na světě málo, kteří se jednoho dne v minulosti probudí a mají zrovna čtyři roky. Zavolají na maminku a s hořkou rozkoší jí žalují: „Pluje loď, pluje loď na širém moři, je smutná, protože není doma.“