Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault (1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu překvapení setkaly.
Tato kniha obsahuje dva Matoušovy spisy: Proposici ke svatořečení svaté Brigity, kterou Matouš pronesl při kanonizačním procesu a v níž žádost o kanonizaci zdůvodňuje, a Umučení Krista.
Kniha se snaží prozkoumat a srovnat základní rysy diskuse o kauzalitě, jež se rozvinula mezi dvěma velkými - a v minulosti do značné míry znepřátelenými - filosofickými proudy 20. století, novotomismem a analytickou filosofií.
Kniha se věnuje filosofii na přelomu 19. a 20. století a obsahuje detailní výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem filosofie života a existence.
Wernerovy Náboženské tradice Asie mají pro českého čtenáře nepochybnou hodnotu originálního pokusu českého
religionisty s výjimečně širokým rozhledem a zkušeností v teorii a praxi současného světového religionistického
diskursu.
Novoplatonik Proklos (412-485) byl jedním z největších pozdně
antických helénských filosofů. Významně ovlivnil středověkou, renesanční i německou klasickou filosofii, přesto však v českém prostředí zůstává
takřka neznámý.
Posametový president Václav Havel, politik, spisovatel a meditátor, se představuje ve svých Dopisech Olze (knižně Praha 1983) také jako filosof, i když se nesnaží podat ucelený noetický koncept.
