Nejprodávanější tituly v roce 2025
ostatní

Jsou místa, která můžeme bez váhání označit jako prokletá. Může se jednat o prokletí v původním slova smyslu, ale také o hrad, hřbitov, mlýn či kopec, na nichž došlo k nějaké strašlivé události, jež toto místo nesmazatelně poznamenala.

Kniha je pozitivním svědectvím o síle pedagogických a terapeutických prostředků, a pedagoga představuje jako přítele, který neváhá pro dítě překonávat různé těžkosti.

Chilský historik se ve své knize snaží vytvořit životopisný portrét generála Pinocheta bez apriorních ideologických východisek. Věnuje se represivní povaze režimu, ale také budování nové ekonomické struktury pod taktovkou mladých neoliberálních ekonomů.

Podrobné vylíčení cest po jižním Tibetu, které italský antropolog a fotograf Fosco Maraini podnikl v letech 1937 a 1948, patří dnes k nejvýznamnějším dokumentům o životě Tibetu a jeho obyvatel před čínskou invazí ze začátku padesátých let.

Při procházkách Luhačovicemi najdeme architektonicky významné nebo zajímavé budovy, které přispívají k charakteristickému koloritu místních lázní. S rozvojem lázní na počátku 20. století souvisel i stavební boom.

Legendární kniha o komunitách českého a moravského undergroundu. Baráky představují klíčový pramen k pochopení toho, jak se český underground formoval, jak přežíval v podmínkách totalitního státu.

Extrémní výzvy, nekonečné asfaltky, nejdražší sporttestery, elevační masky… tak přesně o tom běhání není. Britský novinář a sportovec Richard Askwith hledal způsoby, jak se skrze běh osvobodit.

V Dylanovi se snoubí tradice s modernitou a bez pochopení jeho niterného sepětí s lidovou kulturou nelze jeho dílo náležitě docenit. Klíčem k tomuto pochopení je právě tato kniha, která Dylana českému čtenáři ukáže z překvapivého úhlu pohledu.

Výběr z deníků originální americké básnířky Silvie Plathové z let 1950–1962.

Domů? Cesta domů vede odněkud a vede někam. Pro někoho představuje domov místo, pro jiného lidi, pro všechny pocit bezpečí. Čím je pro ty, které se dostaly do vězení, a kdo vlastně jsou? Trestáme je nebo převychováváme?