Výbor z poezie Pierra Peuchmaurda z edice Analogonu. Pierre Peuchmaurd (1948–2009) patří k nejvýznamnějším básníkům své generace, jimž nezůstala cizí někdejší surrealistická východiska.
Potkani, holubi, moli a rybenky — fuj, řeknete si možná. Neoblíbení tvorové, s nimiž se dělíme o městské ulice a byty, však mají také své potíže a radosti. A že jsou to kolikrát pěkní uličníci!
Autoportréty - druhá básnická sbírka autorky - jsou kompaktním dílem. Autorčin ‚klasicistní‘
naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici
obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu,
umožňují duchovní jednotu sbírky.
Garum dělí od poslední sbírky čtyři roky, dost dlouhé k tomu, aby básník zapadl ještě hlouběji do svých životních trablů. Přiblížil se k lidem města a spatřil je zadlužené, žebravé, s poničenými vztahy a špatně zaopatřenými dětmi
I květiny mají sousedy. O patro výš šumí tajemné keře. Co si vyprávějí a kdo se v nich schovává? Po rozchichotaném Květolelu se ponoříte do houštin nového poznání.