Přesně před 100 lety, 28. října 1918, se začíná
psát nová éra svobodného podnikání v tehdy
zrozeném Československu. Dvakrát je násilně
přerušena. Druhou světovou válkou a komunistickým
pučem v roce 1948.
Román dvaadvacetileté studentky Petry Hůlové se stal po svém prvním vydání v roce 2002 (získal cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků.
Asi každý v sobě chová slova, která by chtěl před někým vyslovit, ale z nějakého důvodu to nejde. Holoubek Bolu zjistil, že k tomu, aby něco řekl, ještě nemusí mluvit. Zjistil, že ticho je také velmi kouzelné.
Ulice města Charogne znepokojeně hučí. Nález ženského těla v přístavišti všemi otřásl. Nejvíc vrásek nadělal kapitánovi městské hlídky Averimu, který se společně se svým přítelem Dáriem, knězem z místní katedrály, vydává po stopě odporného spiknutí.
Zatímco v Liberci se na konci devatenáctého století zaváděly první tramvaje, v Brazílii si přistěhovalci stavěli hnízda na stromech, aby v pralese přežili. Jejich příběh je příběhem českým, německým i brazilským.