Jestli je ještě šance předat někomu planetu k záchraně, než ji se sebou lidstvo zničí, tak současné nejmladší generaci, ke které Olga Wawracz patří. Naděje v ještě jednu možnou cestu. Vše je ještě živé. I dny, kdy nelze vyjít z bytu.
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková. A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky.
Textová imaginace prahů (iluzivně prostoupena básnickým otiskem Mallarméa) je vyjádřena texty o dvaceti řádcích s téměř přesným ustavením řádku samého: ideální součet písmen a mezer je 52 ...
Třetí sbírka českého básníka žijícího v zahraničí, důsledně chránícího si svou identitu. Sbírka civilní, bilancující, střídmá a přesná, slovy autora: Básně se sbírají, až když jsou.
Debutová básnická sbírka Františka Formánka zaujme svou epičností a rytmikou. Formánek se vrací do světa dětských her a do dob dospívání; všímá si překvapivých detailů, špíny a drsnosti, popisuje nevybíravé chování k hospodářským zvířatům, ...
Klíč ke sbírce se nachází v „lesních básních“, inspirovaných rytmem sadby stromů. Sám autor napovídá: „Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná.
Představte si, že vám na prahu padesátky v srdci vybuchne atomovka. Buší vám srdce a hoří uši jako v šestnácti a chcete se zaplést do příběhu, který vám na nočním nebi kreslí fantazie.
Jiří Hůla byl české kulturní veřejnosti znám především jako břitký výtvarný kritik a duchovní otec Archivu výtvarného umění, který nyní hostí Centrum současného umění Dox.