Nejprodávanější knihy nebo omalovánky v roce 2025
umění a architektura

Taneční umělkyně Mish Rais, Mirka Eliášová a Lizzy Le Quesne se v publikaci Tajně naživu setkávají jako editorky, aby sdílely objevy a podněty vzešlé ze společného výzkumného projektu „Improvizace jako choreografický, autorský a tvůrčí princip“.

Publikace je první Schmoranzovou monografií, která zahrnuje celé jeho architektonické i designérské dílo. Součástí knihy je analytická studie od profesora Jindřicha Vybírala, která interpretuje a kontextualizuje Schmoranzovo dílo.

První souhrnná kniha o malířce, spisovatelce a ilustrátorce Daisy Mrázkové mapuje rozsáhlé a pestré dílo této mimořádné umělkyně především z perspektivy jedinečné knižní autorské tvorby pro děti.

Kniha se věnuje poválečné tvorbě českého malíře, sochaře a teoretika Emila Filly (1882–1953) a jeho vztahu k čínskému umění a komunistické ideologii. Eagle Rips Eagle. Emil Filla, Chinese Art and Totalitarian Phantoms

Monografie Jaromíra Čejky s názvem Stopy je splátkou dluhu významnému českému fotografovi, kterého zná kulturní obec především jako autora fotografického projektu Jižní Město. Rozpětí tvorby Jaromíra Čejky je však daleko širší.

Portréty ze života Marie Čermínové alias Toyen. Ilustrovaná biografie sleduje jednoduchou formou výjimečný život a dílo této světoznámé malířky.

Kniha ke 150. výročí narození Jana Kotěry je knihou pro radost. Zachtělo se nám pojmout ji jako roční putování (12 zastavení ve 13 kapitolách) po nejznámějších výsledcích architektovy tvorby.

Kniha přináší výběr textů z 68 deníků, které si fotograf Josef Koudelka (* 1938) vedl v průběhu posledních 51 let. Doplněn je přetisky dvojstránek rukopisů deníků a dosud nepublikovanými fotografiemi.

Spisovatelka Anna Novotná a ilustrátor Jiří Votruba vytvořili pomyslné dotazníky 55 nejslavnějších hudebních skladatelů a vznikl tak netradiční Skladatelník, kniha slovníkového typu pro dětského čtenáře přibližně od osmi let.

Kniha Zdeňka Hudce je vůbec první odbornou monografií věnovanou dílu zřejmě nejznámějšího nizozemského filmaře Paula Verhoevena, režiséra nemilosrdně otevřených společenskokritických snímků Turecký med či Sprej na vlasy.