Kde zůstaly ženy? napadlo Aleše Palána během příprav budoucího knižního projektu. Jeho protagonisty budou totiž bez výjimky samí muži, kteří zvolili útěk jako formu osvobození od okolního světa, aby si mohli stvořit ten vlastní. Copak ženy neutíkají?
Když se Jennifer Doudnaová v šesté třídě jednou vrátila ze školy, našla na posteli ohmatanou paperbackovou knížku s názvem Dvoušroubovice, kterou jí tam táta nechal. Odložila ji stranou v domnění, že je to nějaká detektivka.
To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici.
Kniha zachycuje příběhy lidí (uprchlíků z Ukrajiny), kteří přišli o všechno, museli opustit svou zemi, přátele a sny kvůli ruské vojenské agresi. Přesto v sobě našli sílu znovu žít, a dokonce pomáhat druhým a vytvářet nové krásné věci.
Když se Alžběta setkává s okouzlujícím princem Filipem, cítí, že právě s tímto mužem chce spojit svůj život. Královská rodina sice sňatku s nemajetným šlechticem nepřeje, ale Alžběta si stojí za svým a roku 1947 se koná velkolepá svatba.
Los Angeles 1942. Dětství Normy Jeane je osamělé a nuzné, jejím útočištěm jsou filmy s hollywoodskými herečkami, o tolik sebevědomějšími, než je ona sama. Později si ji jeden fotograf vyhlédne jako modelku.
Moje píseň pro Čechy je písní lásky, která vzdává hold duchu českého národa, příběhem osobní i společné cesty ke svobodě. Vzpomínkami zpívanými hlasem planoucí umělkyně.