Básnická sbírka, ve které autor předkládá ucelený epos o planetární geologii, prehistorii a mytologii, inspirovaný východoasijskou krajinomalbou, japonským divadlem nó, zenovou praxí, indiánskými příběhy, či západní poetickou tradicí.
Soubor výňatků z milostných dopisů Azurový inkoust je svědectví o tragické lásce z dávných let, vtělené do projasnělého slovesného tvaru. S citlivým doprovodem kreseb ostravské malířky Hany Puchové...
Vít Dan Kolinger a jeho poezie neuhýbá ani o milimetr od toho, co autor doopravdy žije. Jeho básně nestojí na žádných vyumělkovaných pózách, na vzletných formulacích vykalkulovaných pro efekt apod.
Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.
Jsou různé knížky poezie… A jeden svébytný druh existence vykazují knížky plné nenechavých textů, knihy, co
bací, svůdné a vrnivé! Cucat vnitřní mňau žije právě tak.
Jedinečná knížka básní pro děti s nápaditými ilustracemi, ve které se prolíná čeština a slovenština, svět lidí a přírody. Umožňuje dětem porozumět řeči přátel blízkého národa, řeči přírody a jejích tvorů a řeči poezie.
Chleba dní je rytmická poezie, částečně psaná volným veršem, částečně rýmovaná. Odráží fascinaci životem a vším, co k němu patří – lidé, člověk sám, láska, plynutí
a cykličnost času, úzkost, Bůh a smrt. Přesto to není poezie smrtelně vážná.
V textu rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, ...
Maso se stává slovem je strhující básnická sbírka Miloše Doležala.Jeho básně-dokumenty jsou nevybíravým svědectvím, v němž drsná až na kost odřená slova bez metafor staví do kontrastu s životem, vírou a bolestí.
Sbírka Alžběty Michalové (1991) v lecčems navazuje na její úspěšný debut Zřetelně nevyprávíš (Fra 2014), na sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků, v nichž vystavila křehký a krutý účet matce a otci (Viola Fischerová).
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů.
