Kapitoly této knihy spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v jejím názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří.
Sto osm krátkých lyrických textů v knize Prach prázdna českého básníka Iva Hucla
je především svědectvím o světě na odvrácené straně našich očí,
svědectvím o myšlení bez konceptů a strategií, o řeči,
která nás skrze usebrání obrací do nitra.
Druhá básnická sbírka autorky, doplněná fotografiemi Kateřiny Galuškové, které skvěle dotváří celkový dojem z „úsporné“ poezie D. Z. Bartlové. Její postřehy a životní zkušenosti, vyjádřené metaforami, jistě osloví vnímavého čtenáře.
V komponovaném celku je kniha originálním pokusem o neokázalé vyjádření pocitu svobody, nezastupitelného jakýmkoliv jiným myšlenkovým stavem, a zároveň pocitu jejího ohrožení.
Exsitenciální, syrová a někdy i surová – včetně vztahu k sobě samému – poezie zavedeného autora. Jako nit se sbírkou vine dialog českých knížat Václava a Boleslava.
Vítejte při čtení poezie chlapíka, který stál u zrodu brněnského
anarchistického hnutí na začátku devadesátých let a teď bydlí v malém domku
na kraji vesnice v kopcích za Boskovicemi.
Básnická sbírka Michala Jareše „Začátek eposu" prostupuje napříč časem:
přináší útržky zpráv z předvěkých dob a zároveň zpřítomňuje běžné, zdánlivě banální situace, v nichž se čas na okamžik zastaví.
„Jako by kdosi vypnul velmi jemnou, / téměř neznatelnou tkaninu / mezi nás a psaná slova,“ píše Iva Jakimiv a po této jemné, takřka neznatelné tkanině – a někdy snad i mimo ni a za ni – nás vede.
