Dějiny českých zemí podávají soustavný výklad naší historie od pravěku až po vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004. Sledují vývoj českého státu a národa, stejně jako menšin žijících na českém území, zejména Židů, Němců, Slováků a Poláků.
Čtivě napsaná kniha historika Pavla Kosatíka je věnována kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých.
Francouzský historik dokázal jako jeden z prvních aplikovat metodické postupy školy Annales na moderní společnost 18. a 19. století. Jeho prozatím nejuznávanější práce je věnována zdánlivě odtažitému tématu – dějinám pachů.
Autor zkoumá vztah středověkých lidí k zázračnu jako součásti soudobých náboženských a společenských představ, na příkladu Velšana Viléma Cragha, odsouzeného k smrti oběšením a následně zázračně vzkříšeného biskupem Tomášem z Cantilupe.
Kniha objasňuje kořeny českého reformního hnutí a jeho vývoj počínaje novými duchovními proudy v době panování císaře Karla IV. přes kazatelské působení i kostnické mučednictví Jana Husa až po společenské otřesy na konci vlády Václava IV.
Kniha Na obranu dějin představuje v Evansově díle zdánlivou výjimku. Ve skutečnosti však odráží jeho hlubokou znalost moderního dějepisectví a soudobých teoretických přístupů.
Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
Tématem této publikace je fungování vazební vojenské věznice v letech 1948 až 1950, která vešla do dějin pod názvem Domeček a dodnes šokuje krutými poměry, které zde panovaly.