Známý sociolog Zygmunt Bauman (1925 – 2017) se ve své poslední knize věnuje tématu uprchlické krize. Na pozadí současné situace analyzuje původ a dopady morání paniky, ukazuje, jak politici zneužívají strachu obyvatel.
Monografie se snaží čtenáři přiblížit život významného pokračovatele rodu, ale též vědce, intelektuála a autora, který se pohyboval v několika různých, zdánlivě nesourodých prostředích, na pomezí oficiální a neoficiální sféry.
Kniha dává na základě řady písemných i vizuálních pramenů čtenáři nahlédnout do hospodářských, náboženských a politických dějin Prahy i do vztahů mezi muži a ženami.
Tato kolektivní monografie volně navazuje na předchozí dvě úspěšné publikace editorů Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur (Academia 2011) a Civilizace a dějiny: historie světa pohledem dvaceti českých vědců (Academia 2013).
Mysl, já a společnost byla sestavena Meadovými žáky po jeho smrti na základě záznamů autorových přednášek. Kniha, jež se stala jedním z významných děl v historii sociologie, sociální psychologie a filozofie, vychází v češtině poprvé.
Předložená kniha, kterou lze chápat jako příspěvěk k analýze fyziognomie současné (digitální) kultury a společnosti, se zaměřuje na dvě oblasti: na „novost“ digitálních technologií a na vyjasnění teze o pojetí média jako extenze.
Politici nejen ve Spojených státech a na Západě, ale například i v Japonsku projevují v posledních letech obavy z toho, že mnoho mladých lidí studuje obory, které jsou, stručně řečeno, nepraktické.
