Jaké máme možnosti vymanit se z kolektivního koloběhu našich opakujících se problémů? Jaká je podstata veškerého bytí? Jak můžeme dosáhnout hojnosti, svobody, míru a lásky?
V textu nalezneme otázky: jak naše synodalita souvisí s odvahou hovořit o Rupnikovi; co to je eschatologie; zda je Bůh zastíněn naší prací pro něho; proč oslovujeme Boha osobním jménem Ježíš; naše zralost v očekávání Ježíšova Druhého příchodu; ...
Díky autorovým srozumitelným komentářům se nám v této knize vyjevuje Apolloniova pravda a láska v plné kráse. Toto světlo svítí tak jasně, že s nezmenšenou silou proniká do současnosti.
Kniha je pokusem o ucelený výklad základních výkonů a předpokladů, na nichž stojí narativní fikce, o analýzu klíčových funkcí jazyka fikčních textů a vymezení významu různých typů výpovědí o fikčních postavách.
Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví.
Tradiční evropská filosofie, tzv. metafysika, vychází ze zdánlivě samozřejmého přesvědčení, že to vprostřed čeho člověk stojí a s čím se setkává, tzv. svět, je povahy celku vznikajících a zanikajících „věcí“, či „entit“.
Dvě řeči nejvýznamnějšího autora soudních řečí své generace patří mezi nejdůležitější, a zároveň nejkontroverznější prameny pro dramatickou dobu na konci 5. století př. n. l., kdy Athéňané obnovovali svou demokracii.
