Tuto „hořkou“ komedii známe také pod názvy Veta za vetu nebo Půjčka za oplátku. Příběh o zneužití moci, nezřízené vášni a odpuštění nahlíží do vévodského dvora, nevěstince i vězení ve zkorumpované Vídni.
I v tomto Lorkově dramatu, které tvoří trilogii s jeho Domem Bernardy Albové a Krvavou svatbou, nacházíme hluboké porozumění pro osudy žen a jejich těžké postavení na španělském venkově na počátku dvacátého století.
Děj začíná na Sicílii. Český král Polixenes je přemlouván sicilským králem Leontem a jeho ženou Hermionou, aby zůstal déle. Polixenos nechce, ale nakonec ho Hermiona přemluví. Sicilský král získá podezření, že ho žena s hostem podvádí...
Filmařskou trilogii tvoří dramatické texty FA(R)MU, FAMUSTEIN a NAPROTI FAMU. U všech tří her se setkáváme s autorovým silným a živým stylem, nesmlouvavým kriticismem a nelítostným humorem.
Dr. Stockmann, lékař v lázeňském městečku, zjistí, že léčivá voda je znečištěná a ohrožuje zdraví pacientů. Za svým zjištěním, které má potvrzené výsledky z laboratoře, si rázně stojí.
Hra rakouského dramatika Schnitzlera z konce 19. století je obrazem Vídně své doby, podobně jako díla malířů Klimta a Schieleho. Dlouho čekala na uvedení, její premiéra byla pochopena jako veliký skandál. Tvoří ji deset dialogů mužů a žen ze všech sp
Psaním rozhlasových her se Milan Nápravník začal intenzivně zabývat po roce 1968, poté co emigroval do Západního Německa. Texty pro rozhlas představují v rámci jeho tvorby zcela zapomenutou oblast, a nutno podotknout, že zcela neprávem.
Jedno z nejpůsobivějších Rollandových dramat, které čerpá z pohnuté historie Francouzské revoluce, se odehrává v období, kdy její tvůrci a významní představitelé končí pod gilotinou.
Dvacet let po vydání výboru Tom Stoppard: Hry (2002), který obsahoval do té doby nejznámější tituly tohoto světoznámého dramatika českého původu (*1937, Zlín), vychází v Institutu umění – Divadelním ústavu druhý svazek jeho her.
