Na Žižkově
biografii je nejpřínosnější, jak autor pojímá jeho osobnost. Není
tolerantním utrakvistou, neuznává koexistenci různých pravd
či různých přístupů k poznání Boha. Koná a chová se přímočaře.
Mladočovské Jericho je svým způsobem reportáží, opožděným přímým přenosem ze života jedné východočeské vsi v letech 1950–1959, který místy připomíná tradiční židovská vyprávění, místy stenografický záznam, lágrovou literaturu i totální realismus.
Mory a mrskači jsou barvitou freskou západní společnosti konce středověku, jež na řešení mnoha krizových jevů jen obtížně nacházela adekvátní odpovědi.
Boris Bove představuje stoletou válku jako myšlenkovou konstrukci, která se snaží koncepčně uchopit opakované konflikty mezi královstvími Francie a Anglie probíhající od 90. let 13. století do 50. let 15. století.
Do nedávné doby opomíjená historie útěků a vyhánění Čechů, Židů a německých antifašistů z česko-moravsko-slezského pohraničí Československa stále přináší řadu otázek, které jsou předmětem veřejných diskuzí i odborných polemik.
Autorka zkoumá, jak Heydrichova politika „cukru a biče“ ovlivňovala distribucí důchodů a přídavků, jakým způsobem zasáhla dostupnost sociální a zdravotní péče, resp. fungování sociálního pojištění obyvatelstva v okupovaném prostoru Čech a Moravy.
Jakub Krčín z Jelčan proslul jako architekt rybniční sítě na Třeboňsku. Ve službách Rožmberků vybudoval některé z nejproslulejších a dodnes obdivovaných rybníků: Svět, a zejména největší z nich, Rožmberk.
Historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize pojednává o československé listopadové revoluci roku 1989 syntetickým způsobem, na základě důkladného studia, s kritickým nadhledem.