Postava plačky, která se vřazuje o tradice pražských poutníků a chodců, jak ji ustanovil Angelo Maria Ripellino v monografii Magická Praha, je představena jako zhmotnění nářku, bolesti a strachu všech osamělých, nuzných, utiskovaných ...
Maggie je špionka v důchodu, která teď poklidně žije v přímořském městečku. A zdá se, že zde není jedinou penzistkou se zajímavou minulostí. Když na své příjezdové cestě objeví tělo, tuší, že jde o vzkaz týkající se jistého dávného úkolu.
Trojice textů, volně inspirovaných dobovými kriminálními aférami, je spojována řadou motivů: rozpolceností a kolísavostí lidské duše, uhrančivostí smrti, zdánlivou všemohoucností rozumu.
Přírodovědec a teolog Georg Wilhelm Steller se v roce 1741 připojuje k Velké severní expedici, při níž kapitán Vitus Bering a jeho posádka hledají námořní cestu z Asie do Ameriky.
„Rozsudek smrti byl v souladu se zákonem oznámen Cincinnatovi C. šeptem.“ V žádné jiné ze svých próz se Nabokov nepřiblížil literárnímu světu Franze Kafky tak jako v Pozvání na popravu.
Alison žije poklidný rodinný život na venkovské usedlosti. Má milujícího manžela a dvě dcery, díky nimž se jí daří úspěšně překonávat dávná traumata z dětství. Idylka ovšem končí ve chvíli, kdy Alison zavolá matčin asistent.