Po tisících let expanzí a konkvist je lidské Impérium na vrcholu. Císař, který dosáhl svého snu pro lidstvo, předá otěže moci svému vrchnímu veliteli Horovi a zamíří zpátky na Terru.
Poté, co byl velitel Sedmé roty Gardy smrti bitevní kapitán Garro svědkem událostí na Ištvanu III a uvědomil si, do jaké hry byl bez svého vědomí zatažen, zmocní se fregaty Eisenstein a vydá se na Terru varovat Císaře před Horovou zradou.
Román Planeta opic můžeme zařadit do klasické science fiction literatury, i když příběh sám je podán spíše způsobem dobrodružného románu. Opičí společnost na vzdálené planetě ve vesmíru se nápadně podobá té lidské na Zemi.
Doktor vezme Romanu na prázdniny do Paříže, města, jež má, tak jako dobré víno, vlastní buket. Zvlášť pokud ho navštívíte v archivním ročníku. Tardis je ale zanese do roku 1979 – ročníku stolního vína, ročníku, který zkysnul kvůli prasklinám.
Po sto let dlouhé, kruté válce, byl Ophiďanský subsektor konečně dobyt pro Boha Císaře. Na Thracian Primaris se koná velký triumf na oslavu vítězství, ale radost vystřídá tragédie tak obrovská svým rozsahem, že zdrtí i v bitvách zakalené Impérium.
Záhady Klíčníků se snaží rozluštit mimořádně nadaná sedmnáctiletá Irina. Beze slova opustila domov a vyrazila do hlubin vesmíru. Na žádost rodičů se po její stopě vydává soukromý detektiv Martin Dugin.
V divokém Vachánském koridoru uvízl americký výzkumný tým. Nic tragického, jen nepříjemný problém s logistikou. Nová afghánská vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Americká vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. ...
Lidstvo skončilo. Jeho příběh ale ještě ne. 365 poutníků vedených dvacetiletým Dorianem a jeho starším bratrem Valerianem přistává na Zemi milion let po zániku lidské civilizace.