Esejistický román o člověku, který tvrdě pracuje, aby se stal spisovatelem. V nemilosrdně přítomném čase autor píše zdánlivě nedějový příběh o proměnách života a každodenní práci, o pohybu a klidu, o stěhování a zabydlování, o knize vlastní.
Poplujte s námi a našimi kamarády Zdeňkem a Martinem na Galapágy a do Francouzské Polynésie. Podělíme se o zážitky z plavby i o poznatky z těchto odlehlých, civilizací stále ještě výrazně nezasažených oblastí.
Malířské a kreslířské dílo Vlasty Vostřebalové Fischerové (1898-1963) bylo omezeno necelými dvaceti lety aktivní tvůrčí činnosti, ale na české meziválečné scéně patřilo k nejosobitějším projevům „nových realismů“.
Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči – a s nimi často i umírajícího člověka.
„Ale já se rozhodl, žádný pracující život mě nedostane. Neskončím unavený, naštvaný a zbavený své mladistvě svobodné tváře jako mí rodiče.“ Prozaický debut sleduje Kláry Elšíkové.
Druhá kniha edice Plavby za dobrodružstvím. Popisuje závěr závodu osamělých mořeplavců přes Atlantik, pobyt v Newportu a přípravu na další plavbu v New Yorku.
Píše se říjen 1946. Bolestné válečné dozvuky se mísí s radostnou
přítomností, ale i s temnými tóny naznačujícími budoucnost.
Nepřítel je najednou nejasný.
Subjektivně laděná postmoderní próza se pohybuje na hranici beletrie a esejistiky a s ironickým nadhledem přehlíží celkovou atmosféru světa ve 20. století.
