To, co pozorní čtenáři dosud jen tušili, potvrdil nedávný nález nahrávek Hrabalových adventních promluv na faře v Libici nad Cidlinou. Už jako sedmdesátník v nich Hrabal nejen odhaluje vzácnou citlivost k posvátnému rozměru života
Svět postav blízkých i vzdálených, skutečných i smyšlených, živých i mrtvých, svět loutek a oživlých předmětů, který již dobře známe z románů Podobojí, Kukly, Théta, Město vidím…, Komedie, Vyvolávání, Točité věty a Ta blízkost, se tou uzavírá.
Stará legenda praví, že každý z nás je spojen se svým osudovým člověkem neviditelnou červenou nití. Máme ji ovázanou kolem malíčků, a když nastane ten správný okamžik, pomůže nám se s touto osobou sejít.
Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy.
Havířovem otřásají brutální vraždy místních narkomanů, distributorů a výrobců drog. K jednotlivým skutkům dochází
v rychlém sledu. Každé zaváhání policie může znamenat další zbytečnou oběť.
