Román Cesta ven (1928), do jisté míry autobiografický a klíčový, nás očima hlavního hrdiny, mladého, přemýšlivého, múzického, svůdného flanéra, barona Georga von Wergenthin provází po Vídni počátku 20. století.
Luize je čtrnáct a připadá si jako omyl. Matka ji považuje za přítěž, otec, který od rodiny odešel, se jí jednou ročně připomene narozeninovým emailem.
Když jim bylo patnáct, František opustil po sedmé třídě základní školu a Viktor počal dítě s prostitutkou. Jeden lámal holkám srdce, druhý klukům kosti, bloudili novým tisíciletím, až se polámáni potkali na výrobní lince. A začaly se dít věci…
Co bude, až umřeme? Tuhle otázku si jednou položí každý. Dědeček hrdiny našeho příběhu umřel a nechal po sobě deník. Je v něm popsáno, jak si představuje svět, do kterého se dostane po smrti... Je nějaký ráj? A jak vypadá peklo?...
Na první pohled může Cugaru spisovatele Osamu Dazaie působit „jen" jako laskavý a přívětivý cestopis. Mladý muž se po deseti letech vrací z Tokia do rodného kraje, aby čtenáře provedl krajinou nejsevernější části ostrova Honšú.
