Kniha obsahuje dvě vrcholná česká básnická díla devatenáctého století: romantismem ovlivněnou skladbu Máj Karla Hynka Máchy a sbírku balad Karla Jaromíra Erbena Kytice.
Verše perského středověkého básníka Omara Chajjáma patří do pokladnice světlové literatury a jsou stejně přítomné jako moderní poezie – proto se vydávají
stále znovu.
Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.
Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
Nikolaj Ivaskiv je básník a hudebník. Narodil se v moldavském Kišiněvě,
většinu života žije v České republice. Studoval evangelickou teologii.
Profesně se zabývá zvukem, nahráváním audioknih, nahráváním
a skládáním hudby.
Jestliže si ve své předešlé básnické skladbě Přemalovat pot (2023), pojednávající o úmrtí otce, Jan Sojka před čtenářem sdírá kůži, pak v poemě Noční údy lamp si rovnou otevírá tepny.
V pořadí osmá autorčina básnická sbírka vnáší do její poetiky prvky, které básnířka naznačovala už v posledních básnických souborech V uších celý oceán (2024) a Před vzlétnutím (2025).
Čtvrtá básnická sbírka Josefa Kučery (nar. 1978) sahá do různých pater osobní, rodové i kulturní paměti, ale také básnické imaginace — a na světlo vynáší stejnou měrou objevy i otázky.
Svébytné textové útvary sbírky Formaldehyd vybízejí k tomu být čteny znovu a znovu, vždy jinudy a jinak, jako by se snažily, aby jim bylo dobře porozuměno, zároveň se však důsledně vyhýbají jakékoli jednoznačnosti a stabilitě.
