Ve druhé sbírce Kristiny Láníkové (1988) jde, jak píše básník Elsa Aids, o „práci na zpřítomnění přilehlého. Láníková především eviduje věci a slova při tom používá jako odřezky.
Dvě legendární a těžce dostupné sbírky ze šedesátých let dvacátého století, Utopír a Krysí hnízdo, potkávají v jednom svazku Trhlinu, ale také – a především – útlé Prosvítání, sbírku nových básní.
Básnický debut. Tahle poezie nehladí, zadírá se pod kůži, uhaduje hranice vzájemnosti, větří vůně zmizelého, přistřihuje andělům křídla, pěstuje květiny strachu a vytrhává je i s kořeny. Kámen ke kameni / tělo k tělu / A žádné pojivo.
Křivánkova básnická sbírka intimních veršů je niternou zpovědí pulsující uvnitř úsporných a gnómicky broušených čtyřverší jako naléhavá zpráva ze světa viděného skrze ztracenou lásku a zmar a zároveň skrze vzpomínky na letmé okamžiky štěstí.
První část Poundovy životní básnické skladby Cantos, jejíchž sto sedmnáct zpěvů psal přes padesát let. V Cantos chtěl Pound po Homérovi, Vergiliovi a Dantovi vypsat sumu našeho věku, tradice a přítomnosti.
Cantos jsou Poundovou životní básnickou skladbou: jejich druhý svazek obsahuje oddíly „Jefferson: Nuevo Mundo“ (XXXI–XLI) a „Siena: Leopoldovy reformy“ (XLII–LI).
