Simoně, které každý říká Símka, se po smrti mámy otevírá nová kapitola. Najednou má prostor dýchat. Má volnost, jakou nikdy nepoznala. Nastal čas žít podruhé a tentokrát sama za sebe.
Komisař Petr Brázda se nikdy nesmířil s tím, že před osmi lety nedokázal vyřešit záhadné zmizení čtrnáctileté dívky. Vyšetřování tehdy obětoval všechno, dokonce i manželství.
Vysokoškolský pedagog a novinář Břetislav Tureček se Blízkému východu věnuje už přes třicet let. V rozhovoru, který s ním vedl Přemysl Houda, se dozvíte vše, co potřebujete k pochopení situace v jednom z nejvýbušnějších regionů světa.
Je konec května 1962 a bezděčného detektiva Otu Finka – v civilu soustružníka – namočí do dalšího případu vrchní z hospody na rozhraní Vinohrad a Žižkova.
Když Allison Carterová před čtyřmi lety nastoupila na místo mé asistentky, byl jsem skálopevně přesvědčený, že ji dostanu. Trvalo to celý rok a pak se všechno mezi námi začalo měnit. Ona se měnila.
Jak najít hlas v okamžicích, kdy ticho pálí nejvíc? Zpěv tichých dní je román o ženě, jejíž sny a touhy se tříští ve vlnách velkých dějin, ale její vnitřní hlas dál nese paměť, bolest i naději.
Co vás dokáže udržet při životě, když proti vám stojí celý svět a vy jste ještě dítě? Nejdůležitější je především věřit v sebe sama. Ale důležitá je také víra, že někde daleko, možná až v Americe, čeká někdo, komu na vás záleží…
V jubilejním Roce české hudby si připomínáme výročí narození hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby, je to po generace omílané klišé.
V klášterecké porcelánce objeví pracovníci v bubnovém mlýnu, v němž se připravuje porcelánová hmota, rozčtvrcené mužské tělo zrovna ve chvíli, kdy se na místě nalézá též Ctirad Karafiát. Ten chtě nechtě musí povolat kláštereckou mordpartu.
Stará legenda praví, že každý z nás je spojen se svým osudovým člověkem neviditelnou červenou nití. Máme ji ovázanou kolem malíčků, a když nastane ten správný okamžik, pomůže nám se s touto osobou sejít.
Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy.