Život většiny obyčejných Neapolců ovlivňuje „systém“ čili camorra a oni často musejí
volit mezi přikázáním Božím a pravidly diktovanými lokálními božstvy zločinu, moci a
mamonu.
Autorka v knize otvírá pomyslný dialog dvou hrdinek, odhodlaných nevzdat se ani ve chvíli, kdy je život srazil na dno. Obě ženy si předávají poselství, že občas sice visí všechno na vlásku, ale i z vlásků se dá uplést pevný cop.
Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli… Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít.
Román je fantastickou alegorií, kterou sama autorka označuje jako „vězeňskou pohádku“. S vtipnou nadsázkou, jazykovou invencí a satirou ztvárňuje život za mřížemi – ovšem z perspektivy zvířat.
Vášnivá noc na lodi, dospívání, zážitky ze studií i ze zahraničních pobytů, první a hlavně ty druhé lásky, soužití s kočkou, převlékání se za antického poloboha či výlet k babiččině hrobu na Slovensko.