Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý.
Ilustrovaná sbírka básní je určena malým čtenářům nebo těm, kdo jsou ochotni je svým malým s láskou předčítat. Básničky se z většiny vyznačují humorem a vtipnou pointou.
Za co přesně se autor omlouvá? Za svoji životní bezradnost, kterou umí prodat jako nikdo jiný? Brilantní smysl pro rytmus? Nebo za to, že vás urazil? Že vám přebral holku? Že na rozdíl od vás ví, co je to aliterace?
Kiki Dimula obohatila grécku poéziu tým, že zahrnula do svojich veršov element, ktorý v nej predtým existoval v minimálnej miere: rozšírila obsah poetickej metaforickosti spôsobom...
Šíření přidává k posledním sbírkám Petra Krále radost, kterou znamenají „světlice“ krátkých básní. Ne všechny jsou výhradně legrační, hravě obrazná zaříkadkla tu taky místy střídají téměř dokumentární „záběry“.
Nesouvislý rozhovor tří jihoamerických básníků. Jazyk zborcený hrůzami dvacátého století. Latinská Amerika jako Babylon, kde básníci dávno nemluví stejnou řečí, ale jediným domovem je právě řeč. A v těch rozvalinách zázrak ironie.
Básnická sbírka Pavly Melkové. Publikaci doprovází grafiky Michala Škody a fotografie Oty Palána.
Vydáno v nákladu 300 číslovaných kopií podepsaných autory.