Venkovské posvícení a dva mladí lidé, kteří k sobě hledají cestu. Během nácviku tance mezi nimi kromě nepopiratelné přitažlivosti vyvstane i řada neodbytných otázek.
Edita už neřeší, která „jedna z pěti“ jejích kamarádek udržuje poměr s jejím manželem, naopak jsou si teď mnohem blíž a ona se cítí jako regulérní „jedna ze šesti“.
S vědomím absurdity situace a dramatu lidské existence v okolnostech vrcholného stadia genocidy, popisuje Pavel Fischl ve své autobiografické novele martyrium v továrně na smrt, kam byl ve 22 letech deportován z Terezína.