Námětem této knihy je bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde padnul.
V této knize je popsán příběh německého ponorkového esa z druhé světové války Wernera Henkeho, jenž se svou ponorkou U-515 potopil víc plavidel (24 obchodních a 2 válečné lodě), než kterýkoli německý ponorkový velitel v období po září 1942.
Autor se zabývá významnými rozdíly mezi kmeny – proč a jak vlastně válečníci bojovali, jaké používali zbraně a bojové techniky, ukazuje, jak ovlivnili evropské a americké techniky.
Tato kniha výrazně a atraktivním způsobem nabízí souvislý řetěz malých, vedlejších válečných konfliktů, tak jak k nim docházelo od počátku 20. století podnes.
Kniha, zaměřená nejen na technické, ale i na taktické prvky zvládání jak různých brokových zbraní, tak i pušek na bázi Sa58, AK47 a AR15/M4, je doplněna více než pěti sty barevnými fotografiemi.
Publikace je vlastně čtvrtým dílem úspěšné trilogie „Jednotka určení SOS“. K jednotlivým životopisům jsou připojeny textové materiály vztahující se k působení dotyčné osoby v legiích, SOS nebo v protinacistickém odboji.
Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.
Autor neotřelým způsobem vykládá úlohu Británie jako ostrovní námořní velmoci a mateřské země světového impéria za druhé světové války. První svazek končí evakuací britských expedičních sil z Dunkerku.