V tvorbě Miroslava Salavy se snad nenajde jediná báseň, která by nekončila zmařenou pointou — ve smyslu zmar, marnost, beznaděj, nicota. Není to ovšem žádná dekadentní póza, natož pak samoúčelné veršování.
Miroslav Černý (*22. května 1977) přednáší anglistiku a amerikanistiku na Ostravské univerzitě. Je autorem třiceti tří knih různých žánrů: básnickými sbírkami počínaje a vědeckými monografiemi konče.
Individuální a globální. Strany téže kostky, kterou Tomáš Král skládá z obrazů vyprázdněných osobních vztahů, narušené intimity a paradoxů dnešního světa, nazíraného jakoby zpoza displeje...
Lyrický deník, v němž autorka propojuje vlastní vzpomínky s obrazy z přírody s přesahem k otázkám života a bytí člověka. Text Mileny Fucimanové dýchá životem, avšak místy přináší lehký sentiment a i obavu, že vše pomine.
Sbírka poezie o sladkosti běžných dní. Jaké je to, okusit třešně? Co když ztrpknou v těžkostech, na které je i sám život krátký? Po čem tak asi chutnají…
Libor Prudký je znám jako sociolog.
Teprve v pozdním věku se začal věnovat poesii, sbírka Uprostřed konce, v pořadí třetí, je dílo vyzrálé a neobvyklé.