Olivia je do svého nejlepšího kamaráda Daniela zamilovaná snad odjakživa a v hloubi duše ví, že jsou pro sebe jako stvoření. Ale prostě se pořád míjejí – od studií nikdy nebyli zároveň single.
Do tajuplného prostředí samoty uprostřed mokřin přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti.
Na počátku tisíciletí dostane autorčina matka Lélia pohlednici s obrázkem pařížské Opery Garnier, na níž jsou bez dalšího vysvětlení napsána rodná jména čtyř členů její rodiny, kteří zahynuli v Osvětimi.
Ještě nedávno se bez nich žádná lépe situovaná domácnost neobešla. Zatopit, nanosit
vodu, uvařit, nakoupit, vyprat – to všechno a mnohem více měly každý den na
starosti služky. Jejich těžká práce byla neviditelná.
Zpívat bříze je lyrickým příběhem kontrastů. Mládí a stáří, naivity a cynismu, příliš velké snahy a přílišné pasivity. Ale hlavně je příběhem o naději a léčivé síle přírody, o setkání, které dokáže změnit pohled na minulost i budoucnost.