Abú Alí al-Husajn ibn Síná (asi 970–1037), řečený Avicenna, je přelomovou postavou arabskojazyčného myšlení a vědy a díky latinským překladům, jež vznikly ve 12. století, směrodatně ovlivnil též latinskou křesťanskou filosofii.
V době, kdy slovo zní stále hlasitěji a mlčení se stává vzácností, přichází Max Picard se svou nadčasovou úvahou o pravé povaze ticha. Svět mlčení otevírá cestu k zamyšlení, zklidnění mysli a pochopení, že slovo i mlčení patří k sobě.
Pavel Šolc, žák Evžena Štekla — prvního Mistra linie Františka Drtikola — otevírá osobní a poetický záznam niterného prožitku duchovní cesty od jejích začátků až po završení, v níž se život a meditace spojují v Jedno.
V krátkém pojednání zkoumá Plótínos otázku, zda je Erós bůh, daimón, nebo vzrušení, které vzniká v duši. To vše o něm totiž na různých místech svých dialogů říká Platón. A to vše podle Plótína skutečně platí, ale pokaždé na jiné úrovni skutečnosti.
V roce 1963 papež Jan XXIII. ve své encyklice Pacem in terris prohlásil, že veřejná role žen je pro církev znamením časů, z něhož se může a musí poučit.
V knize Chonrad Stoeckhlin a noční houf autor líčí příběh dvou pastýřů z konce 18. století, kteří si navzájem slíbili, že pokud jeden z nich zemře, přijde druhého navštívit a bude mu podrobně vyprávět o posmrtném životě.
Toto zásadní dílo nabízí jasný a komplexní výklad Čtyř ušlechtilých pravd a osmidílné ušlechtilé stezky, odvislého vznikání, principů etického chování i praxe všímavosti, bdění.