Na přesvědčení, že člověk je od přirozenosti sobecký a nedůvěryhodný, se vzácně shodnou všichni, zastánci levice i pravice, psychologové i ekonomové, myslitelé dnešní i ti dávno
mrtví.
Historik a archeolog Petr Charvát ve své knize sleduje vývoj státnosti na českém území od nejstarších raně středověkých dokladů až po vrcholné rozvinutí knížecí moci za vlády Břetislava I.
Zmizel opravdu templářský řád? A s ním i jeho slavný poklad? Naplnila se kletba, kterou vyslovil poslední velmistr řádu na hranici? Jsou templáři předchůdci zednářů?
Cestovatelé již od dávných časů naráželi při svých poutích na podivuhodná stvoření, bytosti stejně fascinující jako děsivé. Hranice mezi imaginárním a skutečným světem je tenká a někdy mizí docela.
V srpnu 1306, tedy před 720 lety, vyhasla olomouckou vraždou panovnická dynastie Přemyslovců. Vymřel rod stojící u počátků české státnosti, který trpělivě budoval říši sahající občas od Chebu až za Krakov, od Krkonoš k Jadranu, z Polska do Uher.
Průměrná pracovní kariéra čítá přibližně dva tisíce pracovních týdnů, takže výběr činnosti, jejímž vykonáváním tento čas
strávíme, je jedním z nejdůležitějších rozhodnutí našeho života...
Publikace se zabývá nejstaršími dějinami českého státu za vlády první domácí dynastie Přemyslovců se zvláštním zřetelem k osobnosti českého knížete Vladislava I. (po 1065–1125), k jehož 900. výročí smrti kniha vychází.
Autor zkoumá vztah středověkých lidí k zázračnu jako součásti soudobých náboženských a společenských představ, na příkladu Velšana Viléma Cragha, odsouzeného k smrti oběšením a následně zázračně vzkříšeného biskupem Tomášem z Cantilupe.