Zpracování a zhodnocení výjimečné umělecké osobnosti Erwina Müllera napomůže k pochopení vývoje německočeského výtvarného umění a k zařazení meziválečné liberecké scény do kontextu středoevropské malby sledovaného období.
Eric Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného „Eseje“.
Vydáním této knihy bude podstatně doplněn úplnější přehled Brázdova díla o kresby dosud neznámé, které jsou významnou součástí jeho díla a které chyběly jak na retrospektivní výstavě v NG, tak i v monografii Brázda.
Fotografie Pavla Hrocha a esej Jáchyma Topola zaznamenávají divoká léta po sametové revoluci v Praze, vzrušené období oslav nově nabyté svobody o pádu komunistického režimu v Československu.
Kniha předkládá čtenáři obraz herectví dvou členů Činoherního klubu v nejslavnější éře tohoto divadla v letech 1965–72: Jiřího Hálka a Jiřiny Třebické.
Obrazy Jiřího Brodiny jsou z dobrého světa. Je to svět něhy, ticha, pastelových barev a pohody. Všechny náměty, sváteční, zdánlivě všední i výjimečné, jsou stejně hezké a poetické.
Jak se vvyvíjela poválečná podoba českého zábavněhudebního divadla? Všechno začíná v okamžiku, kdy výnosy ministra Zdeňka Nejedlého zbavily toto divadlo jednoho z jeho základních atributů – soukromopodnikatelského systému provozování.
