Popová historie, jak ji psaly ženy Chápání lidské tvorby a tvořivosti bylo a stále je poznamenané patriarchátem. Co je pro muže samozřejmostí, pro ženské autorky stále znamená výzvu a bitvu navíc. Málokde to je tak zřejmé jako v populární hudbě.
„Byl jednou jeden pes, ten chodil na psí ples v převleku za velblouda...“ Trochu dada, hodně přímočaré, každopádně veselé, červeně a žlutě šrafované verše o pánovi s dírou ve kšiltovce, jeho paní i dětech a celém jejich světě.
Mezi nejznámější básnické skladby Allena Ginsberga patří vedle Kvílení i Kadiš, velkolepý žalozpěv na básníkovu zesnulou matku, jejíž duševní choroba silně poznamenala jeho dětství a dospívání.
Dílo „Itinerario“ je cestopisem z pera nizozemského cestovatele Jana Huyghena van Linschoten, který v 80. letech 16. století strávil několik let v portugalských službách v Indii ve službách arcibiskupa z Goy.
Třetí díl cyklu Píseň ledu a ohně zastihuje přeživší hrdiny v překotných událostech. Název knihy Bouře mečů doslova a do písmene vystihuje vražedné tempo, v němž George R. R. Martin pokračuje ve svém vyprávění.
Prostřednictvím dobové korespondence, úředního materiálu i četných vzpomínek a pamětí ukazuje autorka, že za Stalinem stála skupina věrných, kteří tvořili nebývale efektivní tým až do Stalinovy smrti v roce 1953.
Nadějné dítě, jež obklopeno milující rodinou nepoznalo lásku; učitel tělocviku, který žije, protože mu nic jiného nezbývá; romantický neúspěšný vrah; invalidní důchodce spokojeně přežívající na okraji společnosti.