Autorka představuje knižní podobu vtipně a s nadhledem vyprávěných příběhů ze života indiánů kmene Čerokí o velké rodině, muži a dětech, společně žijících na půdě, která indiánům
po staletí patří, uprostřed hlubokých lesů v Severní Karolíně.
Jaké to je být jiný než ostatní ve světě, kde konformita je klíčem k úspěchu? Být jedinou svobodnou matkou ve městě, mluvit doma jinou řečí než ve škole, milovat člověka stejného pohlaví,
chodit do kostela, když ostatní jenom sedí u televize? ...
„Řeknu ti to, co nevíš. Řeknu ti, co jsem ti celou dobu tajila, to, co jsem si myslela a co jsem cítila. Ale připomeneme si i to, co známe. Bude to zábavný.“
Třicátnice Laura vypráví svůj příběh. Příběh osiřelé čtrnáctileté holky.
Venkovský pohřeb, literární zájezd do Velké Británie, pronájem pracovny v nemovitosti francouzské hraběnky, vánoční pobyt na ostrově nebo vánoční večírek v Lyonu, to jsou některá z východisek nových povídek Magdalény Platzové.
Zatímco v Liberci se na konci devatenáctého století zaváděly první tramvaje, v Brazílii si přistěhovalci stavěli hnízda na stromech, aby v pralese přežili. Jejich příběh je příběhem českým, německým i brazilským.
Knihou Babička vstupuje básník Pavel Novotný do oblasti prózy. Titulní protagonistka knihy je impozantní a groteskní zároveň, vystupuje jako energická ochranitelka i tyranka, a přitom skrývá řadu tajemství.
Padesátá léta v Československu byla dobou děsivého komunistického teroru, který znejistil mezilidské vztahy. Mnohdy nebylo vůbec jasné, komu lze a komu nelze věřit. Tuto chorobnou atmosféru způsobem zachytila Zdena Salivarová ve svém románu.
Zpívat bříze je lyrickým příběhem kontrastů. Mládí a stáří, naivity a cynismu, příliš velké snahy a přílišné pasivity. Ale hlavně je příběhem o naději a léčivé síle přírody, o setkání, které dokáže změnit pohled na minulost i budoucnost.